Historie dolování stříbra v Košíně

Jiří Sláma | 2003

ÚVOD

První zmínky o obci Košín jsou z r. 1407, dřívější jsou sporné a pocházejí z r. 1379. Zda byla existence Košína spojena od jeho počátku s těžbou stříbra se neví, první doložené zmínky o těžbě jsou z poloviny 16. stol. a z nich je patrné, že se zde dolovalo už dříve. Dnes máme dochované zprávy o dolování, které probíhalo s menšími či většími přestávkami od 60. let 16. stol až do r. 1809 (1802 podle jiných autorů). K největšímu rozkvětu košínského dolování došlo v období 1586 - 1607 a částečně i v letech 1741 - 1747.

 

 

DŮLNÍ MAPA KOŠÍNSKÝCH DOLŮ Z R. 1801 OD JOHANNA JARRESCHE

(Kopie z archivu Chodovec, Praha)

větší verze mapy je ZDE

mapa doly Kosin

 

HISTORIE KOŠÍNSKÝCH DOLŮ

(upraveno podle souhrnné práce R. Hrdličky z r. 1937: Historicko-topografické příspěvky k dějinám těžby hor na Táborsku a Vožicku: Doly v Košíně )

První zmínky o dolování v Košíně jsou z poloviny 16. stol., kdy Košín patřil rytíři Jindřichovi Sádlovi z Liderovic, jehož otec byl velkým příznivcem hornictví. Zprávy z této doby hovoří o tom, že košínské doly byly založeny v polovině 16. stol. "panem Windischgrätzerem" (členem známé šlechtické rodiny). Dolování ale nebylo v této době výdělečné a tak záhy skončilo. Z dokumentů lze vyčíst, že tehdejší táborský perkmistr Krištof Gipfel, který měl košínské doly na starosti, žádal pro nedostatek času o ustanovení přísežného důlního pro doly v Košíně. 20.3.1564 toto kníže Ferdinand povolil a 28.10.1564 schválil jeho přijmutí a vydržování. Největší podíl na krachu dolování v tomto období měl patrně sám táborský perkmistr Gipfel, který neodváděl povinné desátky z dolů do královské pokladny a neměl v pořádku své účty. Protože na něj docházeli stížnosti z více stran, byl svého úřadu zproštěn a byl nahrazen perkmistrem Pavlem Mayerem. Dolování skončilo r. 1565 ale ne nadlouho. Opuštěných dolů se krátce nato ujal Antonín Hertvík, radní z Vratislavi, s několika dalšími těžaři, kteří chtěli společně těžbu obnovit. Po předchozích těžařích zbyla u dolů dřevěná důlní budova, tzv. cechovna s malým množstvím vytěžené rudy a jinými zásobami. Vlastník pozemků, Jindřich Sádlo z Liderovic však nechtěl Hertvíkovi cechovnu vydat a nechtěl vůbec těžbu v Košíně na svých pozemcích povolit. Proto se Hertvík obrátil přímo na královské místodržící, aby Sádlovi nařídili nebránit mu v těžbě. Zde je doslovný překlad Hertvíkovi stížnosti královským místodržícím:

"Ant. Hertvík oznamuje stížně, že ujal opuštěný důl v Košíně u Tábora na gruntech Jindřicha Sádla z Liderovic ležící. Nyní však pán ten činí mu mnohé překážky v dolování a ačkoliv ho několikráte vedle práva horního ohledně takových překážek žádal, že za odpověď dostal, aby na gruntech jeho nedoloval. Proto žádá, aby mu překážek nečinil v takovém dolování, poněvadž k rozmnožení Jeho Veličenstva statku komorního přináleží, nýbrž aby mu též potřebné dříví za náležité zaplacení vydal. "

Prosebná žádost Ant. Hertvíka, radního ve Vratislavi:

Urození milostiví páni, služby své ochotně vzkazuje nemohu Vašim Milostem stížně zatajiti, kterak jsem k dobru Jeho Císařského Veličenstva nejmilostivějšího císaře a pána komory opuštěný důl v Košíně u Tábora podle zvyklostí horních - poněvadž řešený důl na Jeho Veličenstvo spadl - najal a těžiti počal jakož i skrze pana perkmistra a horní přísežní jej uvolnili, také na obvyklých místech veřejně jsem vyhlásiti a vyvěsiti dal, jak Vaše Milosti z přiloženého opisu milostivě seznati ráčí. Potom jsem s panem perkmistrem a přísežnými požádal gruntovního pána urozeného a statečného rytíře Jindřicha Sádlo z Liderovic o jeho dobrou vůli, aby pán ráčil jak dle práva horního Jeho Veličenstva a zvyku zemského, tak také i proto, že mu jako majetníku půdy poloviční desátek od Jeho Veličenstva přísluší a připadá, jakož i že mu ze čtyř kukusů svobodně výtěžek přijde, mne opatřiti potřebným dřívím, kolik já aneb moji spolukverkové na jiné stavby tak i důlního dříví potřebovati budeme, za které jsem chtěl, co jen slušné bude, hotově platiti, načež svrchu řečený pán jiné odpovědi - než že se chce se svými přáteli poraditi - panu perkmistrovi na místo mě nedal. Po uplynutí jisté doby výslovně se vyjádřil, že žádného dříví nedá a tím méně ujati a těžiti dovolí, poněvadž půda jeho jest, takže ani Jeho Veličenstvo ani perkmistr na jeho gruntech nic činiti ani jemu poroučeti nemají. Na to jsem ke všemu ještě skrze pana perkmistra a přísežné napomenouti ho dal a prosil, že bych ho nerad u Jeho Veličenstva žaloval a s ním co činiti chtěl, že se naději, že se jinak rozmyslí, načež jsem však žádné jiné odpovědi než jako dříve nedostal, tak že již Pánu Bohu poručiti musím a u Vašich Milostí na místě Jeho Veličenstva sobě stížnost vésti; a tak jsem dříví za peníze musil kupovati; ale chtěl jsem přece řečený důl až do Vašich Milostí poručení pomocí štol a šachet opět vyzdvihnouti, poněvadž jsem nijak nepochyboval, že tak V. Mti vůle a rozkaz bude, jelikož to k dobru komory J. Vel. směřuje.

Když jsem však právě minulého pondělí dne 5. května několik havířů a dělníků přivedl, tu ten gruntovní pán Sádlo, mladý pán sám šestý do cechovny poblíž dolu přišel a hrubými slovy slyšeti se dal, že nijak nedá a nedovolí dolovati, neboť cechovna je prý z jeho dříví vystavena a poněvadž v ní od předešlých kverků ještě trochu rudy před rukama bylo, nechtěl ani budovu vydati po dobrém, že prý jest jeho a ne Jeho Veličenstva, neboť Jeho Veličenstvo prý nic na to nevynaložilo a nemá mu na gruntech jeho nic rozkazovati. Také prý jemu a jeho nebožtíku otci (který byl velkým podporovatelem dolování) bývalí kverkové za dříví dlužni zůstali a hrozili též bitím, takže kdyby jemu aneb komukoli jinému něco takového dovoleno a trpěno býti mělo, žádný důl nikdy by nemohl býti těžen a prospěch komory Jeho Veličenstva zjednán, ač přece i jemu - dá-li Bůh k tomu své požehnání - bude to k dobrému; jinak by mne i s mými spolukverky nejen o peníze připravil, ale i o nejlepší čas letní, kdy takové práce horní nejlépe se podnikají a do podzimu hotovy býti musí.

Když to se mi přihodilo, tedy nadbytkem jsem ještě pana perkmistra a přísežné požádal, aby s ním přátelsky promluvili a varovali ho, poněvadž řečený důl již třetí rok na J. Vel. spadl, a protože ani on ani jeho otec ni v nejmenším pro dluh neb jinou věc nežalovali ani u perkmistra o zaplacení se neucházeli, také že otec jeho kverkům dříví k cechovně daroval, kterouž oni svým nákladem vystavěli, čehož mnohým dobrým lidem tak i doručiteli tohoto listu povědomo jest, kterýžto můj důlní byl spolukverkem onoho času a po několik let na tom dolu havířem a důlním, jenž zná dobře všechny opuštěné nálomy a žíly rudné a tento důl skrze nebožtíka pana Windischgrätzra spolu s jedním kverkem za veliké peníze vzdělal, ale pro jejich nedbalé služebníky a úředníky, jimž důvěřoval, ve škodu byl přiveden a peníze, které na důl vynaloženy býti měly, byly zle utraceny a zmařeny. Dělníci pak, kteří v dolu pracovali, žalovali ještě včas o svou mzdu, která činí 31 kop 43 grošů a 8 denárů, kterouž zaplatiti z řečené zásoby rudy se nabízím. A tak jemu nic tu dlužného platiti není, poněvadž on i otec jeho po čas života o nic neupomínali, tím méně důvodně požadovati mohli, až teprve nyní, kdy já jsem takový nápad J.V. ani perkmistr a přísežní jemu na gruntech nijak neporoučeli.

Proto vznáším prosbu svou služebně V. Mti., abyste spravedlivé a vážné uznání měli a jemu, gruntovnímu pánu Sádlovi, přísně nařídili, aby mne na svobodném majetku J.V. dolovati nechal a násilí mně a dělníkům nečinil ani nezabraňoval, poněvadž mu ode mne a mých dělníků žádná příčina k stížnosti dána nebude a kdyby mimo nadání tak státi se mělo, aby si u pana perkmistra stěžoval, načež spravedlivý trest následovati bude. Taktéž aby nezabraňoval a překážky nečinil ohledně cechovny s veškerou dobytou rudou a všemi zásobami, což k tomu náleží, poněvadž jest to nápad J. V. a též dělníkům zaslouženou mzdu z toho zaplatiti jsem se uvolil a aby se choval podle obecného řádu zemského a práva horního, nechávaje bez odporu potřebné důlní dříví káceti a porážeti, o čemž V. Mti. slyšeti ráčili, že od pana perkmistra k tomu od J. Vel. zřízeného panu vrchnímu perkmistru písemná zpráva učiněna byla.

Také nemohu V. Mti. tajna učiniti, že od předešlých kverků dle zprávy p. perkmistra a přísežných k V. Mtem. bylo žalováno, načež také jemu Sádlovi a matce jeho rozkaz vyšel, aby beze všeho zdráhání dřívím k dolům jim pomoc činili, načež oni málo aneb nic neučinili, nýbrž kverky klamali - že chtějí se s přáteli o to poraditi - což ubohým kverkům tak ku škodě bylo, že důl musili opustiti a propadnouti nechati a kdyby nyní V. Mti. na místě J. Vel. - jakožto V. Mti. budou věděti dobře jak učiniti - přísně nenařídili, dalších průtahů a překážek nečiniti a to při takovém podniku, kterýž jsem hlavně ku prospěchu J. V. komory započal, chtěje důl tento za své peníze vyzdvihnouti a s mými spolukverky k užitku přivésti - pak by vůbec žádný důl vzdělán a udržován býti nemohl a musil bych se svými kverky i nyní podobně jako předešlí kverkové před třemi lety jej opustiti.

Také prosím V. Mti. panu perkmistru Pavlu Mayerovi naříditi, aby mne a mé kverky dle obyčeje a práva horního vzal v ochranu a nade mnou ruku držel a též abyste doručitele tohoto listu, mého to důlního, rychle odbyli, poněvadž já jako cizinec zde v Táboře čekám s velkými útratami a rád bych před svým odjezdem záležitosti tyto v dobrý pořádek uvedl, začež V. Mtem., dle nejvyšší možnosti uznalým a vždy poslušným býti se zakazuji. Vaším Mtem. k službám volný Antonín Hertvík z rady ve Vratislavi.

V listopadu 1568 zasílají místodržící dopis (německý) hormistrovi v Budějovicích o tomto obsahu:

Především náš upřímný pozdrav, milý perkmistře! Z přiložené žádosti vyrozumíte, čeho tak na nás Antonín Hertvík, hejtman v Namyslově (Namslau - město ve vládním okresu vratislavském v Pruském Slezsku) ohledně prohlédnutí jeho dolu v Košíně u Tábora prosebně žádá. Poněvadž pan vrchní perkmistr v Čechách toho času nedostatkem zdraví stižen jest a vy beztoho na své zpáteční cestě na Tábor pojedete, tedy na místě a jménem Jeho cís. Veličenstva našeho nejmilostivějšího pána jest rozkaz náš, abyste na své zpáteční cestě v Táboře se zastavil a řečený důl Hertvíkův prolezl a prohlédnul. Dáno na horách Kutných posledního listopadu 1568

Z dalšího období není o dolování mnoho známo. Pouze zmínka z 14.8.1583 říká, že A. Hertvíkovi se má vyplatit ve 4 letech 80 tolarů a má mu být povolena roční penze 50 zlatých. Z těchto zpráv se zdá, že Hertvíkovu dolování v Košíně se snad dařilo.

Od roku 1585 patřily doly Vilému z Rožmberka, který se angažoval i na stříbrných dolech u Ratibořských Hor. Z této doby jsou v Košíně známé podle jména těžné jámy Sv. Michal, Sv. Alžběta a jáma Děti Izraele - šlo patrně o menší díla odvodňovaná několika štolkami. Rožmberkové košínské doly dále propůjčovali různým těžařům:

 

• 21.3.1585 byly košínské doly propůjčeny Oldřichu Paternosterovi,
• 14.5.1588 Joachymovi Schwabovi, šichtmistrovi Viléma z Rožmberka v Ratibořských Horách
• r. 1589 žádá o doly šichtmistr Jakub Preybisch
• 7.3.1592 dostali Jakub Zechel a Abraham Steinstock půjčku na novou dědičnou štolu při nálezné jámě Sv. Alžběty
• r. 1594 byl zřízen poblíž rybníčku (dnešní pozice není známá) vodní stroj k čerpání vody ze šachty, aby se ušetřilo za ruční čerpání. Stříbrná ruda se z košínských dolů vozila k tavení do Českého Krumlova.

 

Zajímavostí je německy psaný sešitek nalezený ve Schwarzenbergském archivu v Třeboni s nápisem " Rejstřík výloh hornických na dole Sv. Michala archanděla v Košíně za kvartál (13 týdnů) Trinitatis (od 24. února do 25. května) roku 1591 ". Na výkazu jsou podepsáni: Jiří Sallomon, důlní, Ondřej Thauber, šichtmistr, Albrecht Erkher z Schreckenfelsu, přednosta . Na konci jmenovaného rejstříku je uveden i stav inventáře: Kromě cechovny a různých drobných předmětů zde bylo: 23 nosáků, 3 ruční mlátky, 3 perlíky, 24 želízek, 4 hřebla, 11 hornických neciček, 1 důlní vozík, 6 okovů na rudu, 6 džberů na vodu, 4 rumpály s železnými čepy, 50 later provazu, síta na praní rudy, 20 kmenů dříví, skříň na lůj (používal se v lojových svítilnách), sekery, pily atd.

Po smrti Viléma z Rožmberka r. 1592 se košínských dolů ujal jeho bratr Petr Vok, který byl velkým příznivcem dolování. V letech 1606 - 1607 byla těžba velmi výnosná, ale krátce poté nastaly nepokoje a stavovská vzpoura, které dolování uškodily.

Roku 1611 zemřel Petr Vok a doly připadly císaři Rudolfu II. po jeho smrti r. 1612 pak císaři Matyášovi, za něhož bylo dolování velmi intenzivní. Soustředil se však hlavně na výnosnější doly u Ratibořských Hor. R. 1619 se stal majitelem dolů Ferdinand II.

Po roce 1620 dolování upadalo vlivem celkového zdražování. Roku 1623 koupil doly kníže Jan Oldřich z Eggenbergu. Následující události nebyly pro dolování příhodné, zejména pak třicetiletá válka, nemoci, úbytek obyvatelstva a nájezdy Švédů působily neblaze na důlní podnikání, které se stávalo pasivním až úplně skončilo.

V roce 1719 se doly staly majetkem Schwarzenbergů, kteří se je snažili obnovit; zatopené doly byly odvodněny, byla založena šachta Sv. Anny (viz. Příloha 2 a 3)

Další pohromu však přinesly francouzské a pruské války, za kterých bylo přerušeno dolování v Ratibořských Horách a těžilo se jen v Košíně. Ruda se ale musela schovávat před nepřítelem v šachtách a nezpracovávala se. Důl byl prodělečný a horníci odcházeli. V letech 1755 - 1756 byly zase povodně, které doly poničily. Během sedmileté války utekli všichni horníci ze strachu před Prusy, kteří táhli od Benešova na Tábor. Po válce nastal hlad a velká drahota.

Poslední ránu pak zasadily košínskému dolování napoleonské války.

14.10.1809 (podle jiných zdrojů roku 1802) byly košínské doly definitivně opuštěny

 

GEOLOGICKÉ POMĚRY OKOLÍ KOŠÍNA

geolmapvelGeologické podloží obce Košín je tvořeno převážně biotitickými až dvojslídnými pararulami. Přítomnost vložkových hornin (grafitické pararuly v Košíně, krystalický vápenec u Radkova) dovoluje zařadit oblast Košína do tzv. sušicko-votické pestré skupiny moldanubika, která tvoří úzký pás hornin v plášti středočeského plutonu. Nejbližší vzdálenost hornin středočeského plutonu od Košína je cca 2 km - touto horninou je amfibol-biotit-pyroxenický syenit (tzv. "táborský syenit") tvořící jv. výběžek středočeského plutonu.

V literatuře je zmiňována jen jediná rudní žíla, která byla v Košíně těžena. Její průběh je možné dobře vysledovat na mapě košínských dolů od Johana Jarresche z roku 1801 (viz. Příloha 2 a 3). Má zhruba severo-jižní směr a probíhá od severního konce Košína až k potoku pod Košínem. Její sklon není znám, podle mapy se však dá odhadnout na 60 - 70 ° směrem na západ až ZJZ.

Podrobným terénním výzkumem jsem zjistil, že v Košíně byla těžena minimálně ještě jedna žíla. V historii košínského dolování (v první etapě v období 16. století) jsou zmiňovány jména tří těžních jam - Sv. Michala, Sv. Alžběty a Děti Izraele, které se ale už neobjevují na mapě dolů z roku 1801. Na mapě jsou naopak namalované 3 nepojmenované jámy na z. od hlavního díla těženého Kryštofovou štolou. Jedná se pravděpodobně o výše zmíněné jámy. Průběh této druhé žíly je zhruba stejný jako průběh žíly prvně popsané.

Geneticky náleží výskyt stříbrných rud v Košíně rudní oblasti tzv. blanické brázdy, což je vlastně veliký vertikální zlom ssv-jjz směru, který se táhne od Českého Brodu přes Vlašim, Chýnov a České Budějovice až do Rakouska. Po tomto zlomu a menších zlomech v jeho okolí vystupovaly v době zhruba před 320 miliony let rudní roztoky, které daly vzniknout významným českým ložiskům barevných kovů. Do rudní oblasti blanické brázdy tak patří stříbrné doly u Stříbrné Skalice, významný zlatodůl Roudný u Vlašimi, doly na stříbro na Táborsku a doly na stříbro a zlato u Českých Budějovic a Českého Krumlova.

Na Táborsku byly historicky nejvýznamnější stříbrné doly u Ratibořských Hor a Staré Vožice s několika desítkami rudních žil; relativně velký význam mělo i ložisko Horky u Tábora těžené od 13. stol. a mezi menší díla pak patřily doly v Košíně, Moravči (2 žíly) a v Úrazi u Nemyšle (1 žíla).

Mineralogicky nebyly rudy v Košíně asi příliš pestré. Z literatury jsou známy popisy těchto minerálů: ryzí stříbro (Ag), galenit (PbS), sfalerit (ZnS), chalkopyrit (CuFeS2), pyrit (FeS2), křemen (SiO2) a sádrovec (CuSO4 . 2H2O). Jako zdroj stříbra se těžilo samozřejmě ryzí stříbro, běžně se však zpracovává i galenit a sfalerit, které mohou obsahovat až několik procent stříbra ve formě vtroušených drobných zrnek stříbrných minerálů (tetraedrit Cu3SbS3 , proustit Ag3AsS3 , pyrargyrit Ag3SbS3 ).

 

DNEŠNÍ POZŮSTATKY PO DOLOVÁNÍ

mapa1801velDo dnešní doby už téměř všechny zbytky poukazující na hornickou činnost v Košíně zmizely. K vytvoření následujícího výčtu míst jsem použil jak starší literaturu (zejména Hrdlička 1937), tak hlavně starou mapu košínských dolů z roku 1801 (Příloha 2), kterou jsem vložil do současného plánu Košína - viz. Příloha 3. Jako doplňkovou metodu pro upřesnění pozice některých důlních děl (zejména štol) jsem použil kovové dráty (virguli). Ačkoliv se nejedná o exaktní geofyzikální metodu a její fungování nebylo nikdy uspokojivě vysvětleno, v praxi se běžně používá s relativně velkou spolehlivostí.

dolycelekvelPři úpravě staré mapy košínských dolů a jejím nasazování na novodobý plán (viz. Příloha 3) jsem zjistil některé nedostatky. Mapa dolů byla zhotovena v samém závěru těžby stříbra v Košíně. Snad proto a možná i proto, že se jedná jen o "situační mapu", její proporce nejsou zcela přesné. To se projevilo posunem pozice některých děl od jejich skutečného umístění. Jedná se hlavně o šachtu Sv. Anna, která by měla ležet více na sv., přibližně v místech bývalé haldy u č.p. 42. Také tři nepojmenované jámy, na mapě dolů nakreslené v řadě vlevo od hlavního díla Kryštofovi štoly, leží v místech, kde pro ně nejsou na povrchu žádné důkazy. Podle mých zjištění by měly ležet cca 100 m západněji, kde jsem zjistil starou haldu (viz. halda č. 3 v Příloze 3) a pravděpodobně i štolu, která pod haldou prochází a dříve ústila pravděpodobně v údolí pod č.p. 2 (Krejčovi). Pozici ostatních děl tak, jak jsou v příloze 3 zakresleny, je pak možné považovat zhruba za správnou.

 

Šachta a halda Sv. Anna

Šachta Sv. Anna se nacházela na severním konci Košína poblíž dnešního č.p. 42 (Peckovi). Její přesná pozice dnes není známa. Byla založena v druhé polovině 18. století a v hloubce přibližně 32 metrů byla napojena na Kryštofovu dědičnou štolu, která ústila ve svahu pod Košínem.

U šachty Sv. Anny byla velká halda, na katastrální mapě Košína z roku 1830 zakreslena jako pozemek č. 149. Ještě na začátku 20. století byla halda i obval (zasypané kruhové ústí) šachty dobře patrné (Hrdlička 1937), postupně však byla halda zarovnána a na její jižní části byl postaven dům č.p. 42. Při stavbě nové silnice na Prahu byly zbytky haldy přeťaty a v haldovém kamení byla nalezena žilovina s galenitem a sfaleritem (ústní sdělení M. Novák, Česká geologická služba Praha).

Severně od haldy býval kdysi obecní rybník, jehož voda byla v dolech využívána (také přeťatý státní silnicí). Byl situován zhruba v místech, kde ještě dnes rostou staré vrby, asi 20 metrů severně od domu č.p. 42. Na katastrální mapě z roku 1830 je rybník označen jako pozemek č. 150.

Hrdlička (1937) uvádí, že v místech dnešního železného kříže (u silnice na Prahu v nejvyšším místě nad Košínem) býval kdysi vchod do štoly. Toto tvrzení se pravděpodobně nezakládá na pravdě. Za prvé, na kopci nemůže ústit štola, maximálně šachta, ale ta byla o několik desítek metrů na jih (šachta Sv. Anna). Žádná taková štola (nebo šachta) není zakreslena ani na mapě košínských dolů z r. 1801. Hrdlička píše, že tuto informaci zjistil od jakési místní pamětnice, která si pamatovala, jak někdo "lezl do díry u křížku, když ona byla ještě dítě". Vzhledem k tomu, že Hrdlička byl v Košíně v 30. letech 20. století a dolování zde skončilo na přelomu 18. a 19. stol., musela by být ona pamětnice stará minimálně 140 let, aby dobu dolování zažila. Tolik jen pro upřesnění, neboť tato nevěrohodná informace byla doposud ve všech pracích o košínském dolování přejímána, ačkoliv pro ni chybí jakékoliv důkazy.

 

Šachta a halda Kryštof

Na šachtě Kryštof probíhala nejintenzivnější těžba stříbra v Košíně v druhé etapě zdejšího dolování. Zhruba 25 metrů pod povrchem byla šachta napojena na Kryštofovu dědičnou štolu. Pod úrovní dědičné štoly byly vyraženy do hloubky cca 52 metrů (celkové hloubky od povrchu přibližně 77 m) další 3 patra dolů navzájem spojená úklonnými šachticemi (jámami sledujícími průběh žíly). Přesná pozice ústí Kryštofovy šachty není známa, nacházela se pravděpodobně někde v místech dnešní zahrady u domku č.p. 16. Nejhlubší část dolů v tomto místě a zároveň nejhlubší část košínských dolů vůbec (výše zmíněných cca 77 m) se nachází přibližně v místech dvora stavení č.p. 6 (J. Matyš) - viz. příloha 3.

U šachty Kryštof se nacházela další velká halda, dnes téměř neznatelná. Na katastrální mapě z roku 1830 je označena jako pozemek č. 29. Dnes se v místech haldy nachází pozemek domu č.p. 32 (Slámovi). Na haldě stojí patrně i dům č.p. 16 s přilehlým dvorem, které se zdají být jakoby postavené na starém náspu (= haldě). Také při zemních pracích na zahradě před štítem domu č.p. 16, které šly do hloubky asi 3 m, nebylo naraženo na pevnou skálu a v materiálu z výkopu jsem našel úlomky sericitizované ruly prostoupené žilkami křemene, místy s dolomitem. Jedná se tedy také o haldový materiál.

 

Šachta Barbora

S Kryštofovou dědičnou štolou byla spojena v hloubce přibližně 16 metrů. Nacházela se přibližně v místech dnešního stavení č.p. 38. Podle místních obyvatel (ústní sdělení Jiří Turek 2003; Hrdlička 1937) se v těchto místech nikdy neudržela voda a studně se musí kopat hlouběji než 10 metrů, neboť v této hloubce jsou prý chodby (tedy o 6 m výše, než je patrné z mapy dolů z r. 1801) a voda je z povrchu stahována pod tuto úroveň.

 

Ústí Kryštofovy dědičné štoly

Kryštofova dědičná štola je hlavním důlním dílem košínských dolů. Táhne se v délce 500 až 600 od šachty Sv. Anny (zde je v hloubce přibližně 32 m) a ústila ve svahu pod Košínem. Štola sloužila k odvodňování dolů. Dědičná se nazývá proto, že obvykle byly odvodňovací štoly nejdelšími a nejdůležitějšími díly rudních revírů a jejich ražba trvala někdy i stovky let. Jejich ražení bylo pak předáváno z generaci na generaci (děděno).

Dnešní pozice ústí štoly není známo. Bylo zhruba někde v místech v. až jv. od staré skládky pod Košínem, není vyloučené, že je přímo pod skládkou. V těchto místech je ještě dnes patrný nerovný terén a malé kopečky, pravděpodobně pozůstatky po zpracovávání rudniny. Voda k zpracovávání rudy byla získávána z rybníka na košínském potoce pod ústím štoly, jehož hráz je ještě zachovaná v místech železné lávky přes potok (dříve vedla po hrázi rybníka stará cesta na Tábor).

 

OSTATNÍ ZBYTKY

Další zbytky po dolování jsou již velmi sporadické. Mapa dolů z r. 1801 ukazuje jejich stav na konci éry těžby stříbra. O starších důlních pracech (pokud existovaly) nejsou záznamy.

Podle Jiřího Turka (ústní sdělení 2003) leží pozemek na jih pod stavením č.p. 28 na haldě. Materiál ze zářezu silnice, která běží pod pozemkem tomu nasvědčuje. Je zde opět možné nalézt rulu s žilkami křemene a někdy i pyrit.

Zajímavý je také pramen na pozemku 460/2 (viz. Příloha 3), na němž byla vystrojena studna. Pramen je velmi vydatný a studna (ačkoliv je hluboká jen asi 2 metry) má dostatek vody po celý rok, i když jsou velká sucha. Shodou okolností má v těchto místech podle mapy košínských dolů z roku 1801 vést další odvodňovací (dědičná) štola z dolů. Nad svahem, asi 15 m s. od pramene jsem zjistil podzemní anomálii i železnými dráty.

Další výskyt haldového materiálu je v místě pod bývalým kravínem, několik m na západ od sz. cípu nového hřiště. Na haldě roste stará planá jabloň. V roce 2003 jsem na haldě našel 1 vzorek žiloviny s kalcitem a žilkou sfaleritu a galenitu. V příloze č. 3 je místo vyznačeno jako "halda č. 3". Tato halda je velmi pravděpodobně součástí jiného důlního díla, než je hlavní dílo na Kryštofově dědičné štole. Na mapě z roku 1801 jsou zhruba v místech dnešního hřiště (viz. příloha 3) zobrazené tři nepojmenované jámy v řadě S-J směru. Pokud posuneme jámy o několik desítek metrů na západ, padne jedna z nich přesně do míst výše popsané haldy. Toto důlní dílo je patrně starší než dílo na Kryštofově štole a na konci 18. stol. mohlo být už zapomenuté a zavalené. V tomto ohledu je velmi zajímavá zmínka o třech jamách - jámě Sv. Michala, Sv. Alžběty a jámě Děti Izraele, na kterých se těžilo v 16. století. Z tohoto období neexistují podrobné informace ani mapová dokumentace. Je pravděpodobné, že tyto tři staré jámy jsou totožné s nepojmenovanými jámami na mapě z roku 1801, respektive s "haldou č. 3" v příloze 3.

Při proutkaření jsem také zjistil 2 podzemní anomálie u haldy č. 3 (viz. příloha 3), které možná naznačují směr staré zapomenuté štoly. Ústí této štoly se mohlo kdysi nacházet cca 30 m jz. od stodoly stavení č.p. 2 (Krejčovi), kde popisuje Hrdlička (1937) vývěr vody (snad důlní) a kde je i dnes znatelná mokřina. Také předpokládaná štola zjištěná kovovými dráty u haldy č. 3 (viz. příloha 3) směřuje do míst tohoto pramene.

 

LITERATURA

Hrdlička R. (1937): Historicko-topografické příspěvky k dějinám těžby hor na Táborsku a

Vožicku: Doly v Košíně. Staré i nové letopisy táborské.

Švehla I. (1987): Indicie polymetalického zrudnění při východním exokontaktu tělesa

táborského syenitu. MS Geofond Praha.

Stáhnout soubor geologická mapa okolí Košína - upraveno podle základní geologické mapy 1:50 000, listy Tábor a Milevsko 40-136136-priloha-geolmapvel.jpg
Stáhnout soubor Upravená situační mapa košínských dolů z r. 1801 od Johanna Jarresche. Barevně jsou vyjádřeny jednotlivé hloubkové úrovně důlního díla pro lepší orientaci 40-137137-priloha-mapa1801vel.jpg
Stáhnout soubor Upravená situační mapa košínských dolů z r. 1801 nasazená na dnešní plán Košína pro přibližné určení pozice důlního díla v současné zástavbě 40-138138-priloha-dolycelekvel.jpg